THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Advent... zvláštní to název pro metalovou desku, není-liž pravda? Dvojice varšavských kamarádů se pokusila si tuto „neortodoxnost“ ospravedlnit osmičkou skladeb, nesoucích se v jádru v death/black/doomovém duchu s jistým nádechem atmosféričnosti. Melodické vsuvky za účasti kláves a brnkačky s akustickým vyzněním jsou vpěchovány mezi přímočaré a popravdě řečeno ani příliš instrumentálně pestré, ani příliš originální náklepové pasáže, „atmosférizované“ opět „mocnými stěnami“ kláves. Ostřejší zvuk kytar posouvá tyhle dubnově zamlžené poutníky do neznáma spíše někam do černějších metalových stok. V bookletu se objevuje zmínka, že na otloukací bedýnky igrá jeden z bratrů z mokré polské metropole jménem Jan. Celkové vyznění nahrávky a sterilnost zvuku bicích linek mě však těžko přesvědčuje o tom, že toto jsou „pouze“ triggerované bicí. Zní to spíš jako automat, ačkoli se tím duo oficiálně nechlubí a některé pasáže se tváří „živě“. Strunné nástroje a klapky si vzal na starost druhý podařený kumpán s typicky polským jménem Jerzy. Takže se jedná projekt. April Ethereal nejsou sice ničím převratným, ale taky to není nějaký průšvih. Pánové sázejí na tradiční postupy, mohutné a rádoby epicky působící stěny po tišších pasážích a prostě na záležitosti, které se tak dobře vyjímají v součinnosti s mysticky a mrazivě působícími texty v duchu sloganů „poslední záblesk v jejích očích“, „první krok do neznáma“, „její tichý ranní pláč“ či pár popěvků o umírání jako Epilogue nebo Truth... Naštěstí se Advent Ethereal podařilo vyhnout zcela primitivním klišé, a tak jejich texty pozvedají celou záležitost o kus výš, a to i přesto, že se opět jedná o překlady z polských „originálů“. Na obalu se skví poněkud rozpitý obrázek, zachycující anticky pojatou sochu ženské postavy v dlouhém hábitu, jíž není vidět do obličeje – podobně rozpitě a nejednoznačně na vás zapůsobí i tahle deska. Nenechte se však zmást „doomově“ sladkým logem – povětšinou se i přes všechnu snahu o atmosféřičnost a snahu o barevnost jedná o sice melodickou, ale ostřejší záležitost.
7 / 10
1. Her Silent Cry At Dawn
2. The First Step Into The Unknown
3. Departure
4. The Repose
5. Hologram
6. The Last Glance Into Her Eyes
7. Truth
8. Epilogue
Advent (2001)
LEON - Silva (demo CD/MC) (1999)
LEON - Leviathan (demo CD/MC) (1999)
-bez slovního hodnocení-
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.